Záhadná místa

Záhadná místa

Dochovaly se nám třeba zprávy, podle nichž si prý Patrick, irský apoštol a hebridský biskup, přál, aby jistý Orgylus postavil kostel vždy tam, kde najde stojící kameny, popř. menhiry či také prehistorické značkové kameny. Kořeny této praxe sahají dokonce ještě hlouběji do středověku. Vždyť i kamenný chrám Stonehenge stojí na mnohem starším kultovním místě.
...
Na Islandu se dodnes drží lidová pověra, podle níž trollové stavějí pevnosti ("raths") a kruhové zemní valy, které jsou vzájemně propojené nezjevnými rovnými cestami. Nikdo se např. nesmí opovážit postavit si dům na těchto elfích cestách, protože by mu to přineslo neštěstí. Ze stejného důvodu sedí na islandském sněmu dodnes speciální pověřenec pro trolly, který radí především při novostavbách průmyslových podniků.
...
V císařské Číně lidé věřili, že přináší neštěstí, kdy se někdo pohybuje po rovných stezkách, neboť ty jsou vyhrazeny císaři a především duchům.
...
Ze všech těchto zpráv plyne, že přímky mají jedno společné - nebyly to cesty, které lidé běžně používali. Pokud v přírodě reálně existovaly, byly využívány k rituálním účelům, jež měly co do činění většino s pohřbíváním a kultem mrtvých. V mnoha kulturách byly chápány jako cesty duchů a také mrtvých, tedy jako spirituálním posvátné cesty. Otázka je, jak mohly stejné obyčeje vzniknout nezávisle na sobě v různých oblastech země a v nejrůznějších prehistorických a historických dobách.
...
Moderní etnologie označuje šamany za poutníky mezi světy, za prostředníky mezi nevšední a všední realitou. Proč by tedy staré národy, u nichž skoro každý jejich příslušník sbíral šamanské zkušenosti, nemohly přenést rovné cesty, jež prožívaly v transu, do reálné krajiny, docela jedoduše proto, aby propojily svět duchů a mrtvých se světem živých?