Voodoo (woodoo, voudon, vodou) je jedno z nejstarších náboženstvích lidstva z černé Afriky, a současně magickou tradicí, která se svou mocí poměřuje s málokterou formou magie. Vúdú je živé v celém Karibiku a Latinské Americe a nachází si svou cestu i do této země. Středem vúdú jsou duchové, kterm se říká Loa (Lwa), které můžeme chápat zároveň jako mocné vesmírně principy.
Použití panenek v magii je staré jako lidstvo samo. Doklady o něm nalezneme ve starém Egyptě a Řecku. Víme například, že farao Ramesse III. byl terčem úkladné magie od mnoha svých nepřátel, kteří proti němu čarovali s použitím voskových figurín.
Většina z nás cosi zaslechla o tak zvaných vúdú panenkách, neblaze proslulé černé magii a strašidelných turistických show v New Orleans. Voodoo zdomácnělo jako synonymum zlověstné magie. Možná trochu směšné v dnešní době, kdy se průměrný Evropan rozhodně nebojí kouzelníků a toho, že by jeho nepřátelé zaplatili čaroději za kletbu. Ve světě vúdú je to však stále velmi reálné. Jaké je voodoo doopravdy?
Vúdú (Vodou, Voodoo, Voudon) je pohanské náboženství a magický systém, rozšířený ponejvíce v Latinské Americe a USA. Má různé místní varianty a proudy, které se liší v průběhu rituálu a v bytostech, se kterými se pracuje. Tyto tradice jsou známy jako Kandomblé, Ifá, Santería, Lukumí a podobně. Souhrnně se někdy hovoří o tak zvaných afrických diasporních kultech (diaspora = vyhnanství, rozptýlení). To napovídá, že se jedná se o pohanské tradice, které si sebou přivezli černí otroci, odvlečeni ze západní Afriky v dobách koloniálního otrokářství. V latinské Americe převládalo mezi kolonisty katolické vyznání, a katolíci měli poměrně tolerantnější postoj k domorodým tradicím, které se pod pláštíkem katolicismu zachovaly do dnešních dní.
V posledních několika letech stouplo povědomí o těchto tradicích a zájem o ně i v naší zemi, kde nedávno vyšla třetí kniha na toto téma ve vydavatelství Fontána. Také se zde objevují hoodoo produkty z dovozu (Anna Riva), tedy svíčková magie, jak ji známe z turistických obchodů New Orleans.
Začněme od výchozího poznatku, že všechny magické operace fungují na téže bázi. Energie (chcete-li "duchové"), které používá čaroděj pro kouzlo záškodné magie, lze stejně dobře použít pro kouzla prospěšná. Rozdíl tedy není v tom, jaký typ nebo zdroj síly k čarování používáme. Oba druhy magie od sebe rozlišuje záměr - zamýšlený výsledek praktikujícího, který má v sobě v průběhu provádění pěti fází kouzla.
Těchto pět aspektů magického počínání zahrnuje
- Touhu
- Záměr
- Vyladění
- Rituál
- Očekávání
Záměr je kormidlem magické operace. Je to ten aspekt magické operace, jímž programujeme nebo diktujeme universu, jak by měl vypadat kýžený výsledek, co má přesně magie způsobit, a jak se tento výsledek bude manifestovat. Patří sem také způsob, jakým se má výsledek realizovat, pokud je žádoucí ho přesně vymezit, a co má nastat po završení kouzla - jak se má využít energie, investovaná do kouzla.
Jako gardé se ve voodoo označuje ochranná či obraná magie. Má různé vnější formy, většinou se jedná o ochranný amulet, šperk nebo šátek nošený na těle. Svého nositele chrání proti černé magii (kletbám, uřknutím, uhranutí) a zlým myšlenkám druhých lidí.