Psychologie
Připomeňte si, jak se chovají malé děti ve známém "období prvního vzdoru": radují se z každého ne, baví se odporováním a získávají tím sílu.
Tady svým způsobem začíná jejich budoucí nezávislost, pokud ovšem pozdější výchova nezlomí toto zanícení pro svobodu a neudělá z nich poddajné, poslušné a bázlivé dospělé, ostatně vždy z "dobrých" důvodů jako:
- poslušnost vůči diktátorskému rodinnému prostředí;
- potlačení touhy po odlišnosti, vždyť přece člověk nesmí být jiný než jeho rodiče;
- zažitému pocitu nutnosti podřídit každé jen trochu uznávané, oficiální, zákonné autoritě - své nadřízené tedy musíme vždy poslouchat;
- obavy z jakékoli změny - člověk neunikne svému osudu.
Kdo zůstane schopen říkat ne, odmítat, zavrhovat, nebojí se druhých, jejich reakcí, jejich hněvu, nemá strach ze ztráty jejich přízně, jejich uznání? Abychom to uměli, musíme si uvědomit své vlastní já, svou vlastní hodnotu danou už jen tím, že existuji a že mám právo na místo na zemi, mám právo mít vlastní vůli a vlastní touhy - touhu něco dělat nebo nedělat, říkat nebo neříkat, mít rád nebo nemít rád. To mi patří a je nezcizitelné, neoddělitelné od mého vlastního těla. Dává mi mou lidskou důstojnost, kterou by mi společnost usilující o uniformizaci a robotizaci chtěla odejmout.
Zdroj: Žijeme zdravě, žijeme s bylinkami - Reader´s Digest Výběr